Ve čtvrtek 21. srpna otiskl Příbramský deník celostránkový rozhovor s velitelem naší vrtařské mise na Haiti Janem Kyselým. Ten pracuje na Haiti více než měsíc a na otázky odpovídal přímo z Karibského ostrova. Na našich webových stránkách zveřejňujeme část rozhovoru:
(...)
Je něco, co vás na Haiti z pracovního případně lidského hlediska překvapilo či šokovalo? Nebo jste byl na vše připraven?
Ačkoliv jsem již navštívil řadu rozvojových zemí, Haiti mě překvapilo v mnohém. Příjemně překvapen jsem byl třeba zručností místních řezbářů a malířů, všudypřítomnou hudbou, kterou lze slyšet na ulicích, pestrostí stravy a samozřejmě krásou místní přírody v místech, kde odolala masivní deforestaci. Zklamáním pro mě byla obrovská míra korupce, která je zde prakticky legální, a byrokratická náročnost získávání nezbytných dokumentů. Největší šok pro mě ale byl, když jsem za horkého dne během vrtání stojíc v hloučku dětí vytáhl 0,5l láhev vody a na místě ji vypil. Děti se přestaly bavit, všechen pohyb se zastavil a dvacet očí žádostivě sledovalo každý můj pohyb. V tu chvíli jsem teprve pochopil skutečnou potřebu vody na Haiti.
Jaká jsou největší úskalí co se vašeho práce na Haiti týče?
Velkým problémem je nedostupnost věcí užívaných mimo každodenní potřebu. Na vrtařské misi je takových nástrojů a součástek dlouhá řada. Na Haiti buď vůbec nejsou k sehnání, nebo stojí výrazně více peněz než v Evropě. Druhým problémem, který s tímto prvním úzce souvisí, je enormní zátěž strojů daná vysokými teplotami, vlhkostí a všudypřítomným prachem.
Lidé v Česku se často ptají, proč si Haiťané nevybudují studny sami. Opravdu je zahraniční pomoc v této oblasti nezbytná?
Je třeba si uvědomit, že vytvoření studny je náročný proces. Vrtá se v neznámém, často krasovém podloží, které je nevyzpytatelné. Voda je navíc často ukryta až desítky metrů hluboko. Bez speciálního vybavení není možné se k ní dostat. Haitská vláda není schopná zajistit ani běžný provoz státu, natož takto technicky náročný rozvoj. Přitom není třeba zdůrazňovat, nakolik je voda pro místní důležitá. V odlehlých místech jsou obyvatelé nuceni pít vodu, kterou bychom se v Čechách štítili použít i na umytí. Často musí chodit k nejbližšímu zdroji vody několik kilometrů daleko. Voda zde tedy doslova znamená život.
Kompletní rozhovor naleznete na webových stránkách Příbramského deníku.
