Sedmičlenná rodina se na konci října rozhodla pro netradiční dobrý skutek. Oslovila realizátory projektu Praga-Haiti a sdělila jim svoje přání „postavit“ jednu studnu pro chudé lidi na Haiti. Věnovala pak projektu Praga-Haiti 130 000 korun, které pokryjí náklady na studnu, kterou naši vrtaři vybudují v jedné z vesnic na severozápadě ostrova.
Manželé Ivana a Lubomír mají 5 dětí a žijí na pomezí Královéhradeckého a Libereckého kraje. Motivaci k tomu pomoci Haiťanům konkrétním způsobem popisuje pan Lubomír:
„Mám rád, když se povede něco, co stojí hodně úsilí. Když jsem byl mladý, vnímal jsem, že existují určité sny, které si chci v životě splnit. Nechtěl jsem chodit jen po jistých cestách. Uvědomil jsem si, že abych své sny proměnil ve skutečnost, je potřeba ze snů učinit konkrétní cíle. Proto jsem si sestavil „Mapu pokladů“ - velký papír, kam se toho hodně vejde. Mám tam drobnosti jako získat japonskou ručně dělanou sekeru s dřevěným topůrkem (nádherně se s ní pracuje:-), nebo honácký bič. Pak tam jsou i velké věci, u kterých jsem si musel časem napsat „nech to být“, protože to přesahuje naše možnosti. A tak jsem si řekl, že si troufnu na věci, které stojí za to, zároveň ale budu připraven se bez nich obejít, protože vesmír nelze mít pod kontrolou. Jedním z mých cílů na „Mapě pokladů“ bylo i postavit studnu v Africe. Po seznámení se s osudem lidí na severozápadě Haiti jsem se rozhodl vyměnit Afriku za Haiti – „Mapu pokladů“ je totiž možné neustále obměňovat a dopisovat – a splnit si tento „sen“ nyní.“
Nově zbudovaná studna dostane na přání dárců jméno Zdislava. I toto pojmenování má svůj hlubší smysl, který pan Lubomír vysvětluje:
„Je to cca 17 let, kdy jsme byli s rodinami na výletě v Jablonném v Podještědí. Byla to nádherná slunečná neděle prožitá se společenstvím rodin z Jičína na poutním místě u svaté Zdislavy. Když jsme se vrátili, volala mi moje sestra z Vyškova, že na mého synovce nějací výrostci hodili zápalnou láhev. Byl převezen do nemocnice do Brna a bojoval o život. Vzal jsem klíče od kostela a šli jsme se ženou poprosit Zdislavu za přímluvu. Druhý den mi sestra volala, že to lékaři nechápou, ale že se z toho synovec úspěšně uzdravuje. Dnes je to vystudovaný architekt a po všech plastikách je pořádku. Vždy se smějeme a opakujeme výrok našeho tehdy malého syna, že svatá Zdislava není žádné „béčko“ :-).“
Děkujeme manželům Ivaně a Lubomírovi i celé jejich rodině a přejeme jim skutečnou radost náležící lidem, kteří činí dobro. A my se vynasnažíme, aby jejich pomoc přinesla na Haiti skutečné plody v podobě nádob plných čisté vody.
