Zveřejňujeme krátkou zprávu Romana Musila, člena naší haitské mise, o aktuální situaci našich vrtařů na severozápadě ostrova.

 Dnes jsme zažili, jak vypadá taková malá frustrace z nenaplněného očekávání. Bolelo to o to více, že jsme ji viděli i v očích ubohých vesničanů, kteří čekali na vodu a nic. Prostě, když Pán Bůh nedá, kdyby se člověk rozkrájel, není mu to nic platné. Vyjeli jsme vrtat zpět do Savan Mole již v 5 hodin ráno s nadějí, že konečně prolomíme sucho a dostaneme se na vodu. Bohužel, naše celodenní snaha nepřinesla kýžené poldy, nejhorší byl však pohled na smutné vesničany. Bylo to doslova k vzteku. Kluci už začínají věřit, že tu snad ani žádná voda není.


Vlastík a Marian tu po těch pár týdnech zažívají také takovou malou ponorkovou nemoc, ale to je v úzkém týmu při tvrdé práci občas běžné. Došla nám nafta a měli bychom se přesunout pomalu do Bombardopolis a zkusit štěstí tam. Mám, ale předtuchu, že to tam nebude o nic lepší, místo je položeno dost vysoko. Já chci zítra dojet pro naftu do Gonaives, přespím asi v Baie de Henne a do města se vydám až ve čtvrtek. Zítra bych stejně kvůli karnevalu nic nenakoupil a navíc bych nemohl ani vyzvednout peníze v bance. Vlastík s Marianem chtějí mezi tím něco kutit na V3Sce, mají v plánu vyrobit poklop na centrálu. Malý odpočinek jim také jistě udělá dobře, makají celé dny na žhnoucím slunci, což je dost ubíjející.




Na mě teď zůstává, abych i ze stávajícího neúspěchu vydoloval nějaké pozitivum. Zvolili jsme si holt nelehký způsob pomoci, této zubožené zemi. Jak mi ale zní v uchu z jedné písně: "Co tě nezabije, to tě posílí", chceme i my věřit, že dosavadní neúspěch bude přeci jenom konečně zakončen nějakou tou studnou a jestli ne, to je jen na Pánu Bohu. Každopádně chceme věřit, že dosavadní sucho neodradí ani vás před další vytrvalou pomocí lidem na Haiti. Chce se mi napsat, že jedeme dál i když kola drhnou, držte nám palce, modlete se a doufám, že se příště ozvu o něco radostnější.