První týden mise mají vrtaři úspěšně za sebou. Jak probíhá jejich práce a jak se mají? Přečtěte si sami v dnešní aktualitě, ve které zveřejňujeme jeden z e-mailů, od velitele mise Jana Komínka. I pomáhat je potřeba s rozmyslem...
Tak už jsme tři dny v Bombardopolis. Cesta z hlavního města trvala něco málo přes šest hodin. Zastavili jsme se v Gonaives u sestry Margarety, kde jsme obhlédli dvě studny. Jednu přímo v areálu kláštera a druhou venku nedaleko školy. Obě tam udělali Američané. Dávají jim pět galonů vody každých pět minut, ale ta voda není dobrá. Město je přímo na břehu moře a tak je voda hodně slaná. Sestře Margaretě jsme slíbili, že až dokončíme studny okolo Mole St. Nicolas, dáme jí vědět a domluvíme se na pomoci i v tamější oblasti.
První den v Bombardopolis jsme dopoledne vyklidili sklad, abychom si do něj mohli složit věci z Pragovky. Odpoledne kluci přikurtovali rozbitou zadní nápravu, a jelikož se Honza nemohl Italům do Mare Rouge dovolat, rozhodli jsme se tam jet druhý den.
Cesta do hor trvala něco přes hodinu a docela jsme si ji užili. Jsou tu nádherné hory, údolí… Lidé se přes ně přepravují na oslech a úsměv tu je nejběžnější komunikační prostředek. Když je nějaký problém, stačí zastavit u cesty a zeptat se, případně někoho naložit do auta a trochu mu pomoct. Například včera jsme se ptali jednoho pana důchodového věku na cestu, a jelikož jsme mu chtěli poděkovat a tu ochotu oplatit, Filip mu nabídl, že ho svezeme. Asi po třech kilometrech jsme zastavili, podívali se na korbu auta a ta byla prázdná. Až pak nám Bohuš vykládal, že stopař vyskočil při první příležitosti a doporučil nám nevozit nikoho, kdo k nám jde z protisměru...
Bombardopolis je vesnice vysoko v horách, kde se naskýtá jeden z mnoha krásných pohledů na horské masivy Haiti, nekonečný Atlantský oceán a když sundáte z očí sluneční brýle a pořádně zaostříte, můžete vidět ve vzdálenosti osmdesáti kilometrů mávající kubánské obyvatele. Přiznám se, že už nemám tak kvalitní oči a musel jsem se spokojit pouze s matným pobřežím na obzoru.
Je radost vidět naše studny, které fungují a pomáhají
Vesnici spravují italští misionáři, kteří zde postavili nový, krásný, veliký kostel, který zcela kontrastuje s místní architekturou. Ochotně nám otevřeli kontejner s naším materiálem, kluci pomocí hydraulické ruky naložili dvě nápravy, Haiťané nám pomohli s několika trubkami a s dalším materiálem a asi po dvou hodinách jsme jeli zpátky. Cestou, už za tmy, jsme se ještě zajeli podívat na náklaďák, o kterém jsme byli informovaní, že stojí nepojízdný nedaleko Mole St. Nicolas. Věděli jsme, že to je první V3Ska, která byla darovaná na Haiti do Baie-de-Henne. Stála několik týdnů zaparkovaná uprostřed cesty v nepojízdném stavu s proraženou olejovou vanou. Kupodivu to ale vypadá, že kromě nafty jí nic nechybí. Během několika dnů ji kluci přepraví do Bombardopolis a opraví.
Prioritou je nyní vyměnit nápravu u našeho auta, což si myslím, že by se mohlo podařit možná už během pondělí. Na pondělí máme naplánovanou také schůzku s farářem Jocelynem a zástupci OSN v Port-de-Paix. Asi se rozdělíme - Bohuš a Filip budou opravovat a my dojednávat.
Cestou z Port-de-Paix máme v plánu zkontrolovat některé studny. Už jsme viděli asi šest studní a z toho pouze jedna v Baie-de-Henne nefungovala. Ostatní jsou v pořádku a největší radost nám udělala studna v Jasmine, u které bylo vidět, že pomáhá nejen jako zdroj pitné vody, ale taky jako zavlažování pro políčka místních. Viděli jsme pěstovanou zeleninu, všude kolem studny bylo najednou zeleno – radost se podívat.
Tak snad v pondělí všechno dobře dopadne a my začneme v úterý nebo ve středu vrtat v okolí Mole.
Mějte se všichni pěkně. Posíláme pozdravy všem, kdo na nás myslí a zvlášť všem do Blatnice. Nevím proč, ale vždycky, když se podívám na Vejtřasku, vzpomenu na Antonínek…
Vaši vrtaři
PS: Navštívit naši misi přijel taky Jarda Jágr, jak můžete vidět na fotce. Chtěl nám teď trochu píchnout, když je v NHL ta výluka.:-)
